Antimikrobiální barvy

Antimikrobiální barvy, antimikrobiální nátěry, hygienické barvy, hygienické nátěry, antibakteriální barvy, antibakteriální nátěry, dezinfekční barvy, antimykotické barvy, koloidní barvy s obsahem stříbra, protiplísňové barvy, antivirové barvy, fotokatalytické barvy na bázi TiO2, hygienické silikátové barvy, komplexní výmalba a mikrobiální ochrana prostor a povrchů je naše firma Malířský Servis® připravena zajistit dle Vašeho přání a požadovaného rozsahu služeb dle našich interních směrnic ISIS System® a odborné licence a certifikace LEED.

ISIS System® je posláním naší firmy, které má  přispět a pomoci dosáhnout  spokojenosti Vás jako našeho zákazníka a především přispět k dosažení co nejvyšší kvality provedené práce a výsledku realizace. Tato interní technologická  norma naší firmy   přináší maximální spokojenost  Vás – našich zákazníků v plné součinnosti se zachováním etických a jakostních prováděcích čistících standardů včetně dlouhodobé udržitelnosti ochrany povrchů a svěřeného majetku.

Naše firma je připravena odborně poradit a provést  odstraněním všech druhů plísní, bakterií, virů a alergenů ve Vašem objektu a prostoru ze zdí, stropů či podlah. Specializujeme se na aplikaci antibakteriálních, antialergenních, antivirových, antimikrobiálních, fotokatalytických nátěrů s obsahem vysoce účinných složek, které okamžitě hubí viry, alergeny, plísně a bakterie a zároveň dlouhodobě zamezují vzniku nových ložisek a mikrobiologické kontaminaci prostor a povrchů.

Realizujeme a navrhujeme řešení, které dlouhodobě zabezpečí hygienicky a zdravotně nezávadné prostředí domu, bytů, budov, kanceláří, komerčních prostor, škol, nemocnic, zdravotnických zařízení, seniorských a pečovatelských domů či výrobních, zpracovatelských nebo skladovacích prostor a dalších objetků, kde je kladen důraz na vysokou hygienu.

Antimikrobiální barvy a vstupní informace

Antimikrobiální barvy a aplikovaný nátěr je na pohled neviditelný a chrání před negativními vlivy alergenů, virů, plísní a bakterií, které se uchycují a množí na zdech, stěnách a stropech či podlahách. Ochranný nátěr je trvale paropropustný a elastický, má dlouhodobý účinek a zabraňuje usazování sekundárních nečistot.

Antimikrobiální barva BIODEX HB je na pryskyřice bohatá biostatická membrána, která využívá nejnovější technologie zapouzdřené ochrany v kombinaci s ionty stříbra, čímž se získá zcela bezpečného používání a nulového vyplavování do okolního prostředí. BIODEX HB účinně zabraňuje růstu plísní a bakterií, zatímco osvědčená iontová technologie stříbra přináší výhody v omezení šíření choroboplodných zárodků. Unikátní in-film chemie umožňuje velmi pomalé, řízené uvolňování účinných látek do povrchové vrstvy nátěru po celou dlouhou životnosti, a to i pokud jsou využívány drsnější čisticí režimy. BIODEX HB je paropropustná membrána, která může být zesílena pro dosažení zvýšené pevnosti v tahu na rozpraskaném povrchu, nebo pro zvýšení odolnosti vůči mechanickému poškození.

• roztažnost do roztrhnutí při 245μm / 20°C nejméně 519%, v souladu s BS903 částí A2
• difuze vodní páry není větší než 17g/m²/ den v souladu s ČSN EN ISO 7783-2
• provozní teplota: od -50°C do +80°C
• certifikace udělena Státním zdravotním ústavem ČR

Antimikrobiální barva a provedený nátěr využívá výhody z nejnovějšího mechanismu dvojího působení na ochranu před růstem mikroorganismů a pro zajištění dodatečné ochrany před bakteriemi. BIODEX HB má bezpečné, biostatické složení bez uvolňování do okolního prostředí, které je ideální pro celou řadu hygienicky citlivých míst. Aplikuje se na stěny a stropy, aby se zabránilo růstu plísní a bakterií v oblastech přípravy nebo produkce potravin, v pivovarnictví a v nápojovém průmyslu, v nemocnicích, ve farmaceutickém průmyslu a v kuchyních a v koupelnách. Je vhodný na ochranu zdí, tak jak je definováno v ČSN EN 1504-2.

Antimikrobiální barva vytváří matný, vysoce paropropustný povrch odolný vůči otěru suchou látkou, splňující požadavek směrnice WTA CZ č. 2-9-04/D, tab. 4 limitující použití krycích vrstev na sanačních omítkách z hlediska propustnosti pro vodní páry. Antibakteriální barvy splňují požadavky pro nátěry povrchů, které mohou přicházet do nepřímého styku s potravinami (nátěry stěn skladů potravin, jídelen, kuchyní, apod.), ale nesmí být použit na plochy, které jsou v přímém styku s potravinami. Natřený povrch nesmí být ve stálém kontaktu s vodou a nesmí být vystaven kondenzující vlhkosti.

Antimikrobiální barvy – bakterie a viry

Bakterie můžeme jednoduše rozdělit na hodné a zlé. Ty hodné bakterie se starají o oběh živin a máme je i ve svém těle. Bez nich bychom nedokázali žít, starají se o naše tělo, kde žijí například v naší trávicí soustavě. Hodné bakterie jsou také využívány hojně v potravinářském průmyslu, kde se využívají k výrobě potravin, jako jsou sýry, víno nebo jogurty. Další využití bakterií je v chemickém průmyslu, kdy se například používají k výrobě maziva a barev nebo se přidávají do pracích prostředků. V neposlední řadě jsou bakterie důležité k ochraně a fungování životního prostředí. Jednak se bakteriemi rozkládá organický odpad, čistí se v nich voda v čistírnách odpadních vod pomocí aerobních bakterií a přidávaného kyslíku, dále se bakteriemi dají odstraňovat ropné skvrny.

Zlé bakterie, které se nazývají patogenní, jsou pro člověka nebezpečné. Způsobují nemoci a infekce. Tyto bakterie se do člověka dostávají sliznicí nebo přes kůži a mohou způsobit mnoho nepříjemností. Velkou část bakteriálních onemocnění umí naše medicína léčit zejména antibiotiky a naše tělo imunitou. Nejběžnější bakteriální onemocnění je zubní kaz a v neposlední řadě pohlavní nemoci.

Viry jsou mnohem menší než je bakterie. Jde o vnitrobuněčného cizopasníka, který ve velké části případů škodí. Viry nelze léčit antibiotiky. V roce 2020 velmi známé označení koronavir znamená, že jde o čeleď viru koronavirus ze skupiny virů s pozitivní polaritou.

Složky a látky, které ovlivňující syntézu buněčné stěny m jsou převáženě β-Laktamy, Glykopeptidy, Intracelulární látky. Buněčná stěna a její narušení je pro existenci bakterií nevyhnutnou záležitostí, jelikož pokud dojde u bakterie k poruše syntézy buněčné stěny, dojde většinou také k její zániku, zejména vlivem vysokého osmotického přetlaku uvnitř buňky, který u grampozitivních bakterií činí 2,5 MPa (25 atmosfér) a u gramnegativních je to cca 0,5 MPa (5 atmosfér). Atypické formy bakterii – tzv. L-formy bakterií lze považovat za jakousi výjimku.

Bakteriální buněčná stěna se na základě své morfologie rozděluje do čtyř skupin

• buněčná stěna grampositivního typu – tento typ buněčné stěny je charakterizován hrubou vrstvou peptidoglykanu (mureinu). Ten se skládá z dvou typů monomerných aminosacharidových jednotek: NAM (kyseliny N-acetylmuramové) a NAG (N-acetylglukosaminu). Tyto tvoří lineární polysacharidové řetězce (vlákna) spojené β-(1,4)-glykosidickou vazbou, jenž jsou navzájem ještě zesíťovány krátkými peptidy (ty vycházejí z NAM a tvoří tetrapeptid. Zástupci – rody: Staphylococcus, Streptococcus, Enterococcus, Bacillus, Listeria, Corynebacterium, Clostridium atd.
• buněčná stěna gramnegativního typu – morfologická stavba buněčné stěny gramnegativního typu se od té grampozitivní značně odlišuje. Především je zde přítomna vnější membrána (fosfolipidová dvojvrstva), kterou G+ bakterie nemají. Do této membrány jsou začleněny lipopolysacharidy a lipooligosacharidy, které plní úlohu endotoxinu (≈vnitřní jed; tento toxin se uvolní až po smrti bakterie a po rozpadu vnější membrány). Skládají se z Lipidu A (ten je ukotvuje v membráně), vnitřního a vnějšího jádra (sacharidového charakteru) a Antigenu O, jenž tvoří složku na kterou reaguje imunitní systém hostitele. Ve vnější membráně se nachází i transmembránové proteiny, tzv. poriny, které umožňují pasivní transport nízkomolekulárních látek do bakteriální buňky (význam to má především proto, že některá antibiotika s velkou molekulou, např. glykopeptidy přes poriny nepřecházejí a proto na G- bakterie glykopeptidy nepůsobí). Na vnitřní straně membrány jsou ukotveny i lipoproteiny, z kterých je nejdůležitější tzv. Braunův lipoprotein. Zástupci – rody: Escherichia, Salmonella, Shigella, Proteus, Klebsiella, Pseudomonas, Vibrio, Yersinia, Francisella, Haemophilus atd.
• buněčná stěna mykobakterií – rod Mycobacterium se vyznačuje zvláštním typem buněčné stěny. Mykobakteriím se často také říká acidorezistentní tyčinky, protože jejich buněčná stěna je značně odolná vůči vnějším fyzikálním i chemickým vlivům. Jelikož mykobakteria nemají vnější membránu, řadíme je mezi grampozitivní bakterie (ovšem Gramovým barvením je nelze obarvit, protože barvivo nepřijmou; místo toho se užívá Ziehl-Neelsenovo barvení na acidorezistenci). Jejich buněčná stěna je extrémně hydrofobní, protože obsahuje mnoho sloučenin podobných voskům. Nejvýznamnější sloučeniny jejich stěny jsou mykolové kyseliny. Jsou to nasycené lineární mastné kyseliny s dlouhým řetězcem, které obsahují cyklopropanové jádro a další funkční skupiny (u M. tuberculosis rozlišujeme tři základní: alfa-, methoxy- a ketomykolovoé kyseliny). Tyto kyseliny se nacházejí pod tzv. vnějšími lipidy, které tvoří vnější obal mykobakterií. Pod nimi se nachází polysacharidová vrstva arabinogalaktanu (polysacharid z arabinózy a galaktózy). Pod arabinogalaktanem se nachází vrstva peptidoglykanu a pod ním cytoplazmatická membrána. Zástupci z rodu Mycobacterium: M. tuberculosis, M. bovis, M. africanum, M. microti, M. leprae atd.
• bakterie bez buněčné stěny – některé druhy bakterií postrádají buněčnou stěnu. Tady lze rozlišit dvě kategorie; bakterie, jenž přirozeně nemají buněčnou stěnu (Mycoplasma sp., Ureaplasma sp.), nebo bakterie, jenž během svého života buněčnou stěnu z různých důvodů ztratili – tzv. L-formy bakterii (L-formu může způsobit třeba inhibice syntézy buněčné stěny působením β-laktamů nebo glykopeptidů). Jako L-formy bakterií se ovšem označují jen ty bakterie, jenž za normálních podmínek buněčnou stěnu mají a ztratili ji kvůli působení různých faktorů. Zástupci – Rody: Mycoplasma, Ureaplasma, Bacillus, Escherichia, Streptococcus atd.

Antimikrobiální barvy a technické parametry

Nevhodné užívání antibiotik, ale i jejich přílišné nadužívání, způsobuje odolnost u mnoha druhů nebezpečných bakterií. Odborníci předpovídají, že do roku 2050 zabijí bakterie více lidí, než jich zemře na rakovinu. Příroda naštěstí „vymyslela“ stříbro. Stříbro je jedním z nejstarších známých přípravků v boji proti množení bakterií. Funkčnost je však úměrná ploše stříbra. Čím větší plocha, kterou stříbro zaujímá, tím vyšší účinnost. Nanočástice stříbra spolehlivě likvidují mikroorganismy a vytvářejí tak zdravější prostředí. Antibakteriální barvy s obsahem iontů stříbra definujeme jako hygienické zdravotní barvy.

• antibakteriální barva s obsahem ionů stříbra s dvojím účinkem pro ještě větší účinnost
• zajištění dlouhodobě nejvyšší úrovně pro splnění hygienických norem a předpisů
• vhodné do prostředí s vysokou vlhkostí
• vysoká elasticita – pevnost a pružnost – omezení vzniku mikrotrhlin a odlupování
• omyvatelnost + odolávání vlhkosti a dezinfekčním prostředkům
• vysoká propustnost vodních par
• odolnost proti UV záření a stárnutí + nemění svůj vzhled
• vysoká přilnavost k omítce, betonu, dřevu, sádrokartonu, oceli, keramickým obkladům
• není toxická a neuvolňuje  žádné složky do okolního prostoru
• po celou dobu životnosti nátěru  není nutno zastavit nebo omezit provoz
• záruka 5 let, životnost min. přes 10 let – ověřeno v reálnem prostředí

Aplikací antimikrobiálního nátěru je možné úplné zabezpečení provozní sterility jakýchkoli povrchů nebo prostorů vyžadujících nejpřísnější hygienická kritéria. Certifikované antibakteriální nátěry a barvy splňují mezinárodní hygienickou normu ISO100000.

Složení a funkčnost antimikrobiálních barev vychází z laboratorních studií, které prokázaly, že každý mikroorganismus (plísně, kvasinky, houby, bakterie) má buněčnou stěnu, která mu dává tvar a drží ho pohromadě. Součástí buněčné stěny jsou ionty. Antimikrobiální nátěrové hmoty s obsahem koloidního stříbra fungují na principu iontoměniče, který v místě dotyku buňky s nátěrem narušuje buněčnou stěnu. Tím dojde k jejímu zeslabení natolik, že vysoký vnitřní buněčný tlak způsobí její protržení a následnou smrt buňky, jelikož se jedná se o fyzikální jev nikoli o chemickou reakci. Buňka se proti tomuto útoku neumí účinně bránit, ani si vybudovat odolnost, jelikož to způsobuje přímo její samodestrukci. Fotokatalytické antimikrobiální nátěry ničí bakterie a viry na principu fotokatalýzy – tedy spalováním mikroorganismů nemožností jejich reprodukce a množením.